Jak to všechno začalo....
Bylo to tuším v říjnu roku 2016, kdy jsem Vojtu neustále prosila, nutila a ječela jsem na něj, že pořád sedí doma u počítače a nic nedělá.
Už to byl skoro rok co jsme spolu chodili a půl roku společného žití. Dneska se tomu smějeme a nazýváme tento rok takovým "temným obdobím" našeho společného života. Oba dva jsme nebyli v nejlepším rozpoložení. Když jsme se s Vojtou po letech zase potkali, byla jsem po rozchodu a Vojta na tom byl dost podobně a ještě do toho měl problémy v práci. Náš život byl tou dobou velmi, jak to říct...nesmyslný a jednotvárný. Zkrátka a jednoduše jsme nic moc nedělali, pouze jsme chodili do práce a naší nejlepší činností poté bylo sednout si na balkon a dát si vínko nebo pivko a takhle tam sedět dokud nebyl čas jít spát. Což bylo obvykle kolem půlnoci a nějakou tou promilí k dobru. Ano pořád jsem si říkala, že to jak žijeme, je úplně v pořádku, protože jsem se tak dvakrát za týden dokopala k tomu jet do fitka, odjet si tam nějakou lekci a jet domu si dát tu zaslouženou skleničku vína. Vždyť jsem přece dneska makala ne?! Tak co bych si nemohla dát.
Ať to zní pro někoho hrozně nebo pro někoho úplně normálně, já dnes již s nějakým časovým odstupem musím říct, že to bylo období, které nedávalo smysl, nikam nevedlo a nenaplňovalo ani mě a ani Vojtu. Ve zkratce to bylo o tom vstát, jít do práce, přijít domu, přežrat se, opít se a jít spát. Hmmm jak zábavní jsme museli být? Je to celkem vtipný, ale v tuhle dobu jsme byli ti kteří chodili někam na návštěvy a spousty návštěv i hostili. Každý si přeci dá rád skleničku vína, no ne?
No i přes to všechno jsem pořád měla pocit, že pro své tělo dělám maximum a že přece chodím cvičit, ale Vojta? Ten nedělá vůbec nic a vrcholem zábavy bylo zahrát si s klukama na počítačích CSko.
Tohle všechno se změnilo v říjnu 2016, kdy jsem Vojtu přesvědčila, aby se mnou šel do fitka, Jatomi Fitness na Harfě, že ho to třeba bude bavit. Budu upřímná, myslela jsem, že takhle tam půjdeme jednou a tím to hasne. Ale opak byl pravdou...
Ze dne na den se všechno změnilo a Vojta začal fitko navštěvovat víceméně denně. Což mi přišlo super, ale samozřejmě jsem po pár týdnech měla pocit, že Vojta má fitko radši než mě a že mi vlastně vůbec nevěnuje pozornost. Takže přišly první hádky o tom, že ve fitku tráví každý den, nemá čas na naše super balkónové dýchánky s vínem atd. Ano musím uznat, že v tento moment jsem byla opravdu hloupá, vždyť jsem to celou dobu chtěla nebo ne? Pak přišla další "rána" a tou bylo, že začal chodit cvičit ráno. To znamená v 6:30 byl každý den ve fitku, já chodila cvičit odpoledne až po práci a najednou jsem měla pocit, že už spolu nejsme vůbec.
Nicméně po pár hádkách, diskuzích a debatách jsme došli k závěru, že to Vojtu naplňuje a chce se tomu věnovat. Ti z Vás, kteří ho třeba jen maličko znáte musíte vědět, že cokoli si Vojta usmyslí a vezme do hlavy tak dělá na 150% a nikdy méně. Ano je to tak a může to být cokoli, ale pokud ho to baví a dává mu to smysl, vždy to bude dělat naplno a je pro to ochotný obětovat vše. Bohužel to vedlo k tomu, že jsme si akorát lezli na nervy a věčně něco vyčítali. I proto se Vojta rozhodl, že si koupí svůj byt a bude lepší, když budeme chvíli bydlet každý sám a ujasníme si co v životě vlastně vůbec chceme.
Netrvalo dlouho a už jsem v tom fitku v 6:30 byla taky. Ano přišlo mi to hrozný, nereálný a úplně zvrácený. Proč bych měla chodit cvičit takhle brzo ráno? A to mám jako vstávat takhle strašně brzy? Ale to musím jít spát dřív a nemůžu večer předtím vypít litránek vína na dobrou noc. Stačila opravdu chvilka a fitness jsem si naprosto zamilovala. Byl to ze začátku boj, neuměla jsem ani dřep, držet činku, zkrátka byla jsem hotové poleno. Ale přeci jen jsem se vždycky ve svém životě snažila nějak hýbat a cvičit, tak to se to relativně zakrátko změnilo a mé cvičení začalo vypadat lépe. Samozřejmě díky Vojtovi, který moji snahu ocenil a ze začátku se mi hodně věnoval, abych všechny cviky dělala pokud možno co nejlépe technicky a zlepšovala se a samozřejmě měla motivaci do toho fitka každé ráno chodit. A i díky tomu jsme si oba dva uvědomili, že nám je spolu dobře a chceme spolu být i přes to ne zrovna ideální období které bylo. Ale buďme upřímní, který vztah nemá mouchy? Pokud nějaký takový je, opravdu ty lidi chci osobně poznat.
Tak se psal červenec 2017 a já se stěhovala do Vojtova bytu, svůj byteček začala pronajímat a dali jsme si řekněme další šanci na to být spolu. V této době i Vojta přišel poprvé s myšlenkou, že by v tom cvičení chtěl něco dokázat a možná se věnovat kulturistice? Upřímně myslela jsem si, že to jen tak říká, protože to vidí kolem sebe a jak všichni víme, sociální sítě každého poblázní a namotivují, takže abych byla upřímná, nebrala jsem ho úplně vážně. ANO ANO ANO! Vím že to byla chyba, pokud jste dočetli až sem, musí Vám být jásné, že on to nemyslel vážně, ale smrtelně vážně. Neměla jsem ani ponětí co to obnáší, ale pokud si tuhle dobu dobře vybavuji asi mě ani nenapadlo, že bych ho nepodpořila a do nějaké míry i nepomohla s tím si tento sen splnit a dosáhnout toho, po čem tolik toužil.
#mujzivotskulturistou
Už to byl skoro rok co jsme spolu chodili a půl roku společného žití. Dneska se tomu smějeme a nazýváme tento rok takovým "temným obdobím" našeho společného života. Oba dva jsme nebyli v nejlepším rozpoložení. Když jsme se s Vojtou po letech zase potkali, byla jsem po rozchodu a Vojta na tom byl dost podobně a ještě do toho měl problémy v práci. Náš život byl tou dobou velmi, jak to říct...nesmyslný a jednotvárný. Zkrátka a jednoduše jsme nic moc nedělali, pouze jsme chodili do práce a naší nejlepší činností poté bylo sednout si na balkon a dát si vínko nebo pivko a takhle tam sedět dokud nebyl čas jít spát. Což bylo obvykle kolem půlnoci a nějakou tou promilí k dobru. Ano pořád jsem si říkala, že to jak žijeme, je úplně v pořádku, protože jsem se tak dvakrát za týden dokopala k tomu jet do fitka, odjet si tam nějakou lekci a jet domu si dát tu zaslouženou skleničku vína. Vždyť jsem přece dneska makala ne?! Tak co bych si nemohla dát.
Klasický večer s jídlem a vínečkem
Ať to zní pro někoho hrozně nebo pro někoho úplně normálně, já dnes již s nějakým časovým odstupem musím říct, že to bylo období, které nedávalo smysl, nikam nevedlo a nenaplňovalo ani mě a ani Vojtu. Ve zkratce to bylo o tom vstát, jít do práce, přijít domu, přežrat se, opít se a jít spát. Hmmm jak zábavní jsme museli být? Je to celkem vtipný, ale v tuhle dobu jsme byli ti kteří chodili někam na návštěvy a spousty návštěv i hostili. Každý si přeci dá rád skleničku vína, no ne?
No i přes to všechno jsem pořád měla pocit, že pro své tělo dělám maximum a že přece chodím cvičit, ale Vojta? Ten nedělá vůbec nic a vrcholem zábavy bylo zahrát si s klukama na počítačích CSko.
Tohle všechno se změnilo v říjnu 2016, kdy jsem Vojtu přesvědčila, aby se mnou šel do fitka, Jatomi Fitness na Harfě, že ho to třeba bude bavit. Budu upřímná, myslela jsem, že takhle tam půjdeme jednou a tím to hasne. Ale opak byl pravdou...
Ze dne na den se všechno změnilo a Vojta začal fitko navštěvovat víceméně denně. Což mi přišlo super, ale samozřejmě jsem po pár týdnech měla pocit, že Vojta má fitko radši než mě a že mi vlastně vůbec nevěnuje pozornost. Takže přišly první hádky o tom, že ve fitku tráví každý den, nemá čas na naše super balkónové dýchánky s vínem atd. Ano musím uznat, že v tento moment jsem byla opravdu hloupá, vždyť jsem to celou dobu chtěla nebo ne? Pak přišla další "rána" a tou bylo, že začal chodit cvičit ráno. To znamená v 6:30 byl každý den ve fitku, já chodila cvičit odpoledne až po práci a najednou jsem měla pocit, že už spolu nejsme vůbec.
Nicméně po pár hádkách, diskuzích a debatách jsme došli k závěru, že to Vojtu naplňuje a chce se tomu věnovat. Ti z Vás, kteří ho třeba jen maličko znáte musíte vědět, že cokoli si Vojta usmyslí a vezme do hlavy tak dělá na 150% a nikdy méně. Ano je to tak a může to být cokoli, ale pokud ho to baví a dává mu to smysl, vždy to bude dělat naplno a je pro to ochotný obětovat vše. Bohužel to vedlo k tomu, že jsme si akorát lezli na nervy a věčně něco vyčítali. I proto se Vojta rozhodl, že si koupí svůj byt a bude lepší, když budeme chvíli bydlet každý sám a ujasníme si co v životě vlastně vůbec chceme.
Netrvalo dlouho a už jsem v tom fitku v 6:30 byla taky. Ano přišlo mi to hrozný, nereálný a úplně zvrácený. Proč bych měla chodit cvičit takhle brzo ráno? A to mám jako vstávat takhle strašně brzy? Ale to musím jít spát dřív a nemůžu večer předtím vypít litránek vína na dobrou noc. Stačila opravdu chvilka a fitness jsem si naprosto zamilovala. Byl to ze začátku boj, neuměla jsem ani dřep, držet činku, zkrátka byla jsem hotové poleno. Ale přeci jen jsem se vždycky ve svém životě snažila nějak hýbat a cvičit, tak to se to relativně zakrátko změnilo a mé cvičení začalo vypadat lépe. Samozřejmě díky Vojtovi, který moji snahu ocenil a ze začátku se mi hodně věnoval, abych všechny cviky dělala pokud možno co nejlépe technicky a zlepšovala se a samozřejmě měla motivaci do toho fitka každé ráno chodit. A i díky tomu jsme si oba dva uvědomili, že nám je spolu dobře a chceme spolu být i přes to ne zrovna ideální období které bylo. Ale buďme upřímní, který vztah nemá mouchy? Pokud nějaký takový je, opravdu ty lidi chci osobně poznat.
Můj první trénink v 06:30
Tak se psal červenec 2017 a já se stěhovala do Vojtova bytu, svůj byteček začala pronajímat a dali jsme si řekněme další šanci na to být spolu. V této době i Vojta přišel poprvé s myšlenkou, že by v tom cvičení chtěl něco dokázat a možná se věnovat kulturistice? Upřímně myslela jsem si, že to jen tak říká, protože to vidí kolem sebe a jak všichni víme, sociální sítě každého poblázní a namotivují, takže abych byla upřímná, nebrala jsem ho úplně vážně. ANO ANO ANO! Vím že to byla chyba, pokud jste dočetli až sem, musí Vám být jásné, že on to nemyslel vážně, ale smrtelně vážně. Neměla jsem ani ponětí co to obnáší, ale pokud si tuhle dobu dobře vybavuji asi mě ani nenapadlo, že bych ho nepodpořila a do nějaké míry i nepomohla s tím si tento sen splnit a dosáhnout toho, po čem tolik toužil.
#mujzivotskulturistou
Jeden z našich prvních společných tréninků
Komentáře
Okomentovat